Určeno pro úplné začátečníky, aby se vydali správnou cestou.
Nejlepší začátek pro to, abychom si ujasnili rozvržení tónů na knoflíkovém akordeonu je pustit se hned do cvičení přehrávání chromatické stupnice. V praxi nám to sice bude k ničemu, neboť s uměním přehrání chromatické stupnice nikoho neoslníme. Má to však opravdu velký význam pro nás bez ohledu na to, zda přecházíme z jiného nástroje, nebo zda začíname od nuly. Pomůže nám to totiž udělat si pořádek v představě o posloupnosti tónů na hmatníku a až později půjde do tuhého, nebudeme z toho mít tak těžkou hlavu.
Napřed tedy velmi krátce co je to vlastně chromatická stupnice. Je to sled půltónů po sobě jdoucích v rámci jedné oktávy. Jinými slovy chromatická stupnice obsahuje všechny tóny i půltóny např. od základního C až po jednočárkované C a platí pravidlo, že mezi jednotlivými stupni je interval, tedy vzdálenost od sousedního stupně roven vždy velikosti jednoho půltónu. Někomu by se mohlo zdát, že mezi stupni E a F stejně jako mezi H a C žádný půltón není, třeba proto, že na piánu mezi těmito tóny nenajdeme žádnou černou klapku. Pamatujme si tedy, že i v tomto případě je interval stejný, čili jedna polovina celého tónu.
Dosti teorie a jdeme na to.
Jak držet harmoniku snad každý ví, takže teď už jen položíme ruku na hmatník tak, aby nám
jakoby volně a bez námahy visela mírně dolů. Ukazováček by se měl nacházet nad tónem C, což
je slušivé místečko v prostřední řadě. Řady značíme od 1 do 5 ve směru k měchu a prsty také
tak od palce k malíčku. Třetí prst by se měl v této poloze vznášet nad druhou řadou a čtvrtý
nad první řadou. Budeme je tam také potřebovat. Princip je velmi jednoduchý. Prostě a
jednoduše každý prst má svoji vlastní řadu.
A Fanoušku vykroč levou, takže stiskneme nejdříve prst nejvíce vlevo, tuším, že je to dvojka
a zahrajeme tón C. Chromatický sled, tedy posloupnost tónů od nízkých po vysoké nám jakoby
ubíhá dolů a ven z harmoniky, mluvíme zde o systému B, který je u nás nejrozšířenější. Takže
půjdeme hezky za ním a stiskneme další knoflík třetím prstem v druhé řadě a pak další čtvrtým
prstem v první řadě. Dál dolů a ven to nejde a tak je řada opět na druhém prstu ve třetí,
tedy prostřední řadě. Donutíme ho tedy stisknout na hmatníku knoflík o jednu pozici níže
oproti jeho poslednímu pracovnímu výkonu což se rovná na stejné horizontální úrovni s
naposled stisknutým knoflíkem, tedy tím v první řadě. Určitě už jste z toho celí tumpachoví,
takže sem dám raději obrázek.
Začínáme od modře označeného knoflíku, což je tón C a přehráváme podle sledu šipek. To samé je třeba cvičit i opačně od vysokých tónů k nízkým.
Zkoušejte to tak dlouho tam i zpět, dokud prsty nebudou chodit zcela automaticky.
Nácvik chromatické stupnice do programu
Chromatika 2.1
Díky chromatické stupnici jsme se naučili, kam kde hrábnout pro půltón kdykoli to budeme potřebovat a nyní se zase budeme učit, kdy a kterým půltónům je dobré se vyhnout.
Napřed si vysvětlíme rozdíl mezi stupnicí a tóninou. Stupnice je uspořádaný sled tónů po sobě
jdoucích, s pevně danými pravidly o vzdálenosti (intervalu) mezi jednotlivými stupni.
Máme tedy konstantní počet konkrétních tónů, které každý zná, jak už to říkala Angelika. Když
z toho poskládáme písničku, nebo třeba i operu, mluvíme již o tónině.
Jinými slovy v tónině se noty zpravidla nevyskytují přehledně seřazené od nejnižší po
nejvyšší, ale mohou být mezi sebou zpřeházené a často se i potvory opakují. Dokonce se i
drápou mimo rozsah jedné oktávy, naštěstí však vždy po stejném žebříku s nálepkou např.
C-dur.
Nám jde tedy jen o to poznat ten žebřík.
Tak tady je. Jak vidíte,
jednotlivé příčky nejsou stejně daleko od sebe. Zkuste si představit žebříček chromatické
stupnice. Pokud jste četli pozorně od začátku, dojdete k závěru, že narozdíl od tohoto, u
chromatického žebříčku budou všechny příčky mít stejnou vzdálenost a sice rovnou polovině
celého tónu. Po takovém žebříčku se nám stoupalo sice lépe při procvičování chromatické
stupnice, ale nějak divně to tahalo za uši. Naše ucho prahne po změně a zároveň v tom chce
mít pořádek. Světe div se, stačí jen vykopnout pouhých pět příček a ono to zní lépe.
Ponecháme původní vzdálenost, (říkejme tomu do budoucna už jen interval) pouze mezi třetím a
čtvrtým a dále mezi sedmým a osmým stupněm a stupnice C-dur je na světě. 
Jak vidíte na obrázku vpravo,
vynecháváme teď všechny černé knoflíky. Pozor na dodržování prstokladu. Stále platí, že každá
řada má svého osobního prsta, abych tak řekl. Pokud mi nerozumíte, procvičte si znovu
chromatickou stupnici.
Pokud budete používat takzvaný poziční prstoklad, což mohu u knoflíkového akordeonu jen doporučit, nemusíte se od této chvíle v durových stupnicích učit už nic nového. Vyobrazené schéma můžete použít v libovolné tónině pro mě za mě i když bude mít třeba sedm křížků, nebo i béček. Už víte proč upřednostňuji knoflíkové akordeony před klávesovými?
Jediné, co musíte pro přechod do jiné tóniny udělat, je posunout ruku do jiné základní polohy
odpovídající požadované stupnici. Ta poloha se vždy určuje podle základního tónu požadované
stupnice. C-dur začíná tónem C, G-dur G atd. Jestliže se tón nenachází v prostřední řadě,
začínáme vždy buď ve čtvrté, nebo v páté řadě. Nikdy ne v první a druhé, neboť pak by uvedený
prstoklad nebylo možné zahrát. Dostali bychom se logicky mimo hmatník.
Jen pro úplnost musím dodat, že někteří hráči, ortodoxní notaři se neučí poziční prstoklad,
ale dalo by se říci absolutní prstoklad. Ten se naopak hraje pouze v prvních třech řadách.
Prakticky se tím tito hráči připravují o některé výhody knoflíkového akordeonu. Na druhé
straně však, pokud noty opravdu dobře ovládají, mají tu jistotu, že požadovaný tón naleznou
vždy na stejné, absolutní pozici.
My co noty neovládáme zase tak dobře, máme výhodu jinou a sice, že nám všechny ty křížky a
béčka mohou být v průběhu hry ukradené. Slouží nám pouze pro určení tóniny před začátkem hry
abychom nasadili správnou výchozí pozici ruky. Bohužel pouze do chvíle, než narazíme na první
odrážku. Pak se musíme trochu zamyslet, kdeže to vlastně máme udělat výjimku a proč. I to se
však dá natrénovat.
Domníváte-li se po tomto výkladu, že se to sice lehko řekne, ale těžko provádí, nadešel čas
nainstalovat si program Chromatika, který naleznete v sekci Download. Možná už ho dávno používáte, to já nemohu vědět. Zde si stáhněte
ukázky všech durových stupnic i s prstoklady.
Durové stupnice zvýšené
Durové stupnice snížené
Uložte je do C:\Dokumenty\Heligonka\Chromatika a použijte program Chromatika pro praktickou
ukázku i naučení se všech výchozích poloh.
Všechny pomůcky ke stažení z této stránky v jednom zip
souboru.