Tato stránka je věnována začátečníkům ve výuce na chromatiku a není určena pro odborníky. Pokusím se Vám zde nastínit, proč je nevhodné děsit se při pohledu na nezvykle velké množství knoflíků na této harmonice obsažených.
Ač je to v rozporu s tím jak tato harmonika na první pohled vypadá i jak se divně klikatí
přehrání osmi základních tónů stupnice na hmatníku, tvrdím, že právě tento typ akordeonu je
ze všech dostupných typů harmonik na naučení nejjednodušší. Někdo může namítnout, že nemůže
být nic prostšího, než tastatura pianovky totožná s klavírem i varhanami, kde jednotlivé tóny
jsou přehledně uspořádány zleva doprava od nejnižšího tónu k nejvyššímu. Ano, přehledné to
je, ale to neznamená, že je to také odpovídajícím způsobem praktické. Když postavíte tříleté
dítě ke klavíru a ukážete mu jak přehrát stupnici C dur, nejspíše tento triviální úkon
zvládne zopakovat napoprvé, což bych si rozhodně netroufl tvrdit v případě hmatníku
knoflíkové chromatiky a totožného úkolu. Jestliže však budu pokračovat ve výuce tohoto dítěte
a budu ho chtít naučit totéž zahrát do všech dvanácti základních durových stupnic, ať už na
klavíru, varhanech či pianovce, nepochybně dojdu k závěru, že mé dítě tento úkol na těchto
nástrojích prostě není schopno zvládnout. Každá stupnice se totiž hraje na těchto nástrojích
jinak a neplatí to zdaleka jen u durových stupnic. No prostě je v tom hokej. Při tom v
případě na první pohled složité knoflíkové chromatiky mě stačí naučit dítě přehrát jedinou
durovou stupnici a je jedno kterou a od té chvíle už umí přehrát všechny. Stačí mu už jen
ukázat, odkud má začít, tedy kde se nachází první tón požadované stupnice. Totéž platí, když
ho naučím libovolnou mollovou, nebo jinou stupnici. Jednou naučený prstoklad se prostě nemění
a používá se do všech ostatních stupnic téhož typu. Z toho vyplývá, že vynálezce knoflíkového
akordeonu byl tuze chytrý a mazaný pán, když se mu podařil díky důmyslnému rozvržení všech
knoflíků takovýto husarský kousek. Podmínkou pro využití této nesporné výhody je pochopení
systému uspořádání jednotlivých tónů na chromatice a osvojení si takového prstokladu, který v
rámci jedné stupnice nikdy nevybočí z rozsahu tří řad, které jsou pro každou stupnici vždy
předurčeny jako základní. Vysvětlíme si to podrobněji.
Chromatika, má-li být v tomto ohledu dokonalá, musí být nejméně pětiřadá. Při tom první tři
řady bereme jako základní a čtvrtou s pátou řadou označujeme jako řady pomocné. To jsou ty
nejblíže k měchu. Ty jsou synchronně jen propojeny s první a druhou základní řadou, přičemž
zcela prostřední řada, tedy třetí je samostatná, není propojena. Toto propojení funguje
takto. Když stisknu libovolný knoflík mimo prostřední řadu, vždy se současně sám stlačí i
jiný ekvivalentní knoflík v jiné řadě. V konečném důsledku chromatika vlastně fyzicky
obsahuje o celé dvě řady tónů méně, než kolik se jich zdá být při pohledu na pětiřadový
hmatník. Kdyby tam však tyto pomocné řady nebyly, byli bychom nuceni měnit prstoklad při
přechodech do jiných stupnic a ouvej, to by mi vadilo. Starší chromatiky byly často jen
třířadové a pokud se teprve rozhodujete pro koupi, tak se takovému typu raději vyhněte. To už
si rovnou můžete koupit pianovku, ať máte práci se stupnicemi na celý život! Ruku na srdce,
kolik je mezi námi tak dobrých pianovkářů, že hrají bez mrknutí jakoukoli skladbu v libovolné
stupnici ? Většina se naučí tři až čtyři, někdo jen jednu a ty ostatní stupnice pak nazývají
neoblíbenými. To se dobře poučenému chromatikáři stát nemůže. Rád se dívám, jak kdo na co
hraje a samozřejmě i mezi chromatikáři je mnoho dlouholetých a úžasně dobrých hráčů, kteří si
dosud této nesporné přednosti chromatik nestačili povšimnout a tak i když hrají celou skladbu
v jedné tónině, pořídí při tom zabrat všech pět řad. Ti se pak dělí na dva tábory. Jedni když
jsou požádáni, aby totéž přetransponovali do jiné, ne zrovna pro ně vhodné stupnice Vás
pošlou do p. a ti druzí s většími či menšími obtížemi změní prstoklad a požadavek splní.
Kdyby obě tyto skupiny hráčů prokoukly lépe systém chromatiky hned na začátku výuky, kdy se
utvářejí návyky, nemuseli by jakékoliv transpozice vůbec vnímat, jako nějakou překážku.
Kdybych před 20 lety věděl o chromatice polovinu z toho, co vím dnes, asi bych nikdy nehrál
na heligonku, ale když dnes na heligonku hraji, jsem rád, že jsem to tehdy nevěděl. Na
chromatiku se stále pokládám za začátečníka, ale skutečnost, že se nemusím učit každou
skladbu zvlášť a že to jde jaksi samo, mne u chromatiky fascinuje a přiznám se, že u jiného
nástroje jsem nic podobného v takové míře nezažil.
Bohužel učitelé na chromatiky nějak vymizeli. K všeobecnému rožšíření pianovek došlo patrně
pro shodu tastatury s jinýmy klávesovými nástroji. Tato výhoda podle mne však nemůže vyvážit
rozdíl v tom o kolik je systém uspořádání knoflíkové tastatury dokonalejší a potažmo na
naučení opravdového hraní jednodušší.
Z toho plyne ponaučení: Nebojte se chromatiky. Věnujte hlavně na začátku více pozornosti
systému rozvržení tónů, neboť v tom není chaos, a pochopení souvislostí, které mnohým hráčům
zůstávají skryty, se Vám mnohonásobně zúročí. Nebudete se totiž muset učit každou písničku
zvlášť. Naučíte se jen intervaly a budete ovládat hmatník harmoniky se stejnou samozřejmostí,
jako vlastní hlasivky. Aby jste nebloudili na cestě k tomuto cíli, nechte si poradit a naučte
se jen takové hmaty, které v rámci aktuální stupnice nikdy nevybočují přes více než tři řady.
Do Říma můžete dojet po hlavní silnici a po okreskách taky. Jde to dokonce i po polních
cestách. Vyberte si svoji cestu a podle toho Vám to také potrvá. Podívejte se do mapy, to se
vyplatí.
Program Chromatika je obdobou takové mapy. Poněvadž využívám všechny jeho funkce, pokládám ho
dokonce spíše za kompletní navigační systém s aktivně fungujícím přijímačem GPS. Pomáhá mě a
může velmi pomoci i Vám. Stačí jen naučit se ho používat a to dá mnohem méně práce, než se
naučit hrát. Existují jen tři typy správných a uznávaných prstokladů. Každý z nich je
komplexní a zcela soběstačný. Stačí Vám tedy naučit se jediný z nich dle Vašeho výběru a
položit tak pevné základy pro osobní rozvoj v umění hry bez cest do slepých uliček a cest
oklikami.