Setkání v Javornici

Další setkání v Javornici proběhlo dne 22.3.2008 opět u Rufferů.

12.3.2005 byl spáchán v pořadí druhý ročník setkání harmonikářů v Javornici. Sjelo se na něj o trochu méně harmonikářů, než v loňském roce, ale za to přišlo o mnoho více diváků. Sál byl tak nabitý, že někteří místní se museli vrátit domů pro vlastní židle. Prodrat se zejména ze začátku na jeviště nebylo vůbec jednoduché.

Moderoval opět pan Kopecký, takže nechyběla notná dávka humoru.

V průběhu napodobil nemálo známých hlasů dokonce i Václav Faltus. Své vystoupení neošidil, ale spěchal ještě na další dvě akce, takže jsme se s ním museli brzy rozloučit. Zvukař odvedl velmi dobrou práci, publikum bylo výborné. Stane-li se z Javornice tradice, bylo by vhodné do budoucna uvažovat o větším sále, pokud je to v rámci obce vůbec možné.
Závěrečné vystoupení patřilo panu Vladimírovi Pavlišovi z Poličky. Skladbou Bohémův sen na chromatiku značky Kebrdle dojal moderátora natolik, že ten nestačil otírat slzy. Je jen škoda, že v té době byli již diváci odvázaní více, než bylo vhodné v poměru k výkonu pana Pavliše, takže ne všichni si mohli naplno vychutnat tento zážitek. Tím míním hlavně diváky v zadních řadách.

O pihu na kráse se postaral pouze personál hostince, který harmonikářům nuceným čekat na odvoz po ukončení akce v sále nebyl ochoten prodat ani kafe.

Moderátor, publikum.

Obsluha, malý sál.

První ročník

Dne 13. března 2004 se uskutečnil v Javornici u Rychnova nad Kněžnou první ročník setkání harmonikářů, které uspořádal pan Petr Janeček, místní harmonikář. Podle mého názoru se toto setkání vydařilo velmi dobře.

Moderoval ho pan Kopecký z Pardubic.

Někteří harmonikáři se na pozvání při této příležitosti zúčastnili také zatahování svatby.

Poněvadž novomanželé byli cizí státní příslušníci, sjížděli se za nimi známí z různých zemí.

A také různými dopravními prostředky.

Děly se podivné věci. Tak například zde se snažil kůň náčelníka kmene, který nechtěl být jmenován vysvětlit přespolnímu návštěvníkovi jenž je ozdobou všech recepcí a pohřbů, že ta čepice mu opravdu nesluší.

K roztržce nedošlo jen díky bodrému úsměvu a domluvě jiného účastníka a také díky tomu, že pan František Malátek, kterého nebudu jmenovat, jako vždy naštěstí jen pomalu vstřebával, co se mu to ušlechtilé zvíře snažilo sdělit.

Poslední bystrý pohled, než Fanda nasedne do svého červeného AUDI a odjede.

domů