Homol - Přestavlky

Díky nadšení hudebně spřízněné duše Mgr. Petra Šimáčka jsme mohli být svědky prvního ročníku homolské harmoniky, kterou uspořádal společně a pod záštitou obce Borovnice. Odehrálo se to dne 29 dubna léta Páně 2007 a to oproti jiným setkáním zcela netradičně.

Nepamatuji, zda někdy v historii našel někdo odvahu pozvat harmonikáře z celé republiky nikoliv rovnou do sálu, ale nejdříve pěkně do kostela. K tomu ne do kostela zrovna ledajakého, nýbrž do kostela Panny Marie Bolestné na Homoli, na místě, kde by poutník, byť právě o pouti, která se ten den konala, očekával spíše hrad než kostel.
Pamatuji doby, kdy Homol dostála svému jménu, neboť bývala holá a hladká téměř jako cukrová homol a s nádherným výhledem do kraje. Dnes je tento kopec z větší části zalesněn a již tolik nekontrastuje s okolní krajinou. Kostel na samém vršíčku zásluhou lesa můžete při troše nepozornosti dokonce i přehlédnout. Přesto jde o impozantní místo na které stojí za to vystoupat po starodávném dlouhém schodišti, z něhož bohužel zloději rozkradli většinu vzácných soch. Představte si Karlův most bez soch. Díky bohu toto překvapení byl jediný chmurný zážitek z celého dne i pozdější noci.

První část, jak už bylo naznačeno se tedy odehrála na svaté půdě. Varhany měly tentokrát utrum a místo nich doléhaly k uším návštěvníků bohoslužby tóny z nástrojů, které si mnozí asociují, byť neprávem zejména s hospodským prostředím. Kostel byl nabitý k prasknutí a mnoho lidí se na mši do přeplněného kostela vůbec nedostalo. Následující fotku interiéru jsem pořídil až po skončení bohoslužby.

Hlavní prim ve zpěvu držela zpěvačka Dana Sokolová z Chocně. Musel jsem ji uvést, neboť díky jejímu nádhernému hlasu jsem mohl být svědkem, jak nejeden divák nejednu slzu uronil dojetím. Mám-li se popravdě přiznat ke svým pocitům, tak při písni Ave Maria mi procházel mráz celým tělem.

Velebné melodie mi doznívaly v uších ještě po skončení bohoslužby vzadu za kostelem.

Byl nádherný den, ani se nechtělo opouštět toto krásné místo někam do uzavřeného sálu.

Sluníčko však nedokázalo odradit milovníky harmonik od následující podívané a tak ani v Přestavlkách nezůstalo žádné místo volné.

Patrně nejvzdálenějšími účastníky byli harmonikáři z Prahy. Přijel i pan Vladimír Pavliš z Poličky, kterému jeho zdravotní stav dovoluje navštěvovat setkání harmonikářů už jen v omezené míře a jako vždy nám předvedl brilantní vystoupení.

Překvapením bylo vystoupení maminky hlavního pořadatele paní Šimáčkové, která všem dokázala, že hra na hudební nástroj se prostě nezapomíná. Na heligonku hrávala naposledy před mnoha desetiletími, jejichž počet ani nebudu prozrazovat a přesto našla odvahu předstoupit před publikum a zahrát pár písniček. Navíc krásně a čistě, způsobem zasluhujícím obdiv.

Chcete-li zažít setkání harmonikářů jinak, než podle zaběhnuté šablony, neváhejte navštívit některý z příštích ročníků, které velmi doufám, budou následovat.

Hodnocení:
Počasí.
Prostředí.
Netradiční pojetí.

Více účinkujících, než diplomů.

P.S. Akce se odehrála v dubnu a ejhle v říjnu jsem jako blesk z čistého nebe náhle obdržel diplom, resp. pamětní list opatřený ouředním kulatým razítkem a originálními podpisy. Jsem tedy poněkud zaskočen, neboť se s odstupem času ukazuje, že mé jediné negativní hodnocení uvedené akce je tímto počinem vlastně nepodložené. Netroufám si však smazat, co jsem již jednou zmatlal a proto nechť je tato piha na kráse nadále již jen dokladem, jak páni radní ani pořadatelé v obci Borovnice nic neponechávají náhodě v zájmu přípravy na další neméně úspěšný ročník Homolské harmoniky.

domů