Druhý ročník se konal dne 19.4.2008. Součástí setkání byla i výstava harmonik, kterou
uspořádal pan Zdeněk Koutný, pokračovatel výroby v Hořovicích.
Jarmila Billová ze Vsetína vystupovala jako pátá v pořadí. Hraje na heligonku, ráda zpívá a ráda také povídá.
Josef Malina z Rožnova pod Radhoštěm předvedl slušný výkon i na docela maličkou jednořadovou heligonku.
Sál byl plný, což je na harmonikářských setkáních již zcela obvyklé.
Jozef Pecka a Jiří Kavalír přijeli od Chrudimi.
Jozef Maják z Oščadnice zazářil jako vždy.
Zvukař odváděl velmi dobrou práci.
Milan Žák je častým hostem různých setkání a také výborným muzikantem na vícero hudebních nástrojů. Zde předvádí hru na pilu, nikoliv však motorovou.
Pozváni byli také Staropražští heligonkáři Štěpána Kozáka.
Hrálo se také venku. Milan Žák jak je vidět vyměnil pilu za trumpetu.
Až z Hamburku k nám zavítali vzácní hosté Herbert Jacob a Wilhelm Muck.
První pokus o naložení původně vystavovaných harmonik se nezdařil. Rozličné heligonky a akordeony se kutálely ven, asi se jim v Bosonohách líbilo.
Na závěr velmi pěkně zahrála skupina Brněnská heligonka.
Hodnocení.
ozvučení
obecenstvo
setkání nesoutěžního typu
výstava harmonik
Předčasné vyloučení veřejnosti ze sálu
po skončení oficiální části.
Kdysi velmi oblíbené a proslulé místo automobilových závodníků dne 21.4.2007 vítalo účastníky, kteří netlačili do plynových pedálů, ale do měchů heligonek rozličných značek. Zastoupeny byly stáje jako Kebrdle, Hlaváček, Slavík, Hohner a další.
Tato akce byla pro mne natolik lákavá, že jsem neváhal přijet na ni vlakem až z
Bukurešti.
Kvůli tomu jsem opustil rumunské hory i překrásnou architekturu hlavního města
a vystoupil z vlaku v moravské metropoli v Brně.
Tam jsem s podivem zjistil, že kolorit města se od našich rumunských bratří, kteří jsou s
námi od roku 2007 také v EU, zas až tolik neliší.
Do Bosonoh jsem dorazil ještě před začátkem konání srazu a tak zde máte jedinečnou
příležitost počumět na prázdný sál.
Po zahájení bylo ovšem plno.
Pěkné vystoupení předvedli mimo jiných také manželé Fišerovi, kteří vážili cestu až od
Poděbrad.
Nechybělo však ani zastoupení Staropražských heligonkářů.
Poněvadž šlo o setkání heligonkářů, knoflíkové chromatiky ani klávesovky nedostaly prostor a
tak se Mgr. Petr Šimáček, který přijel z Chocně, rozhodl zaměnit svůj oblíbený nástroj za
cosi mezi houslemi a kytarou. Protože takový nástroj nebylo možné nikam zařadit, tak ho
nebylo možné ani vyloučit. Díky tomu mne Petr na tuto řekněme violokytaru mohl doprovodit a
jak se zdálo i bez jakékoli předchozí zkoušky bylo vystoupení úspěšné, neboť diváci neházeli
žádná rajčata a dokonce ani vajíčka.
Z Valašska v krásných krojích vystoupil pan Jaroslav Zbranek s dcerou. Jde o malou,
roztomilou holčičku, která i přes svůj útlý věk dokáže předvést velmi zábavné představení.
Ačkoli intonace je pro ni pojmem zatím zcela neznámým, její sebevědomí, odhodlání a plné
nasazení s místy úspěšnými pokusy trefit se do tempa, nenechalo žádného diváka chladným a
aplaus, který se po vystoupení strhl, by jí mohl leckterý ostřílený harmonikář jen tiše
závidět.
Na vědomost se dávalo, že heligonkáři se pokusí o rekord co do počtu současně vystupujících
heligonkářů. Zda se jej podařilo vytvořit, mi však není známo.
Závěrečné vystoupení, ostatně posuďte sami, mi přišlo jako vystoupení v přibližně standardním
počtu účinkujících. Ač je to k nevíře, mezi heligonky se dostala i jedna pianovka.
Poté nám ještě zahrála Brněnská heligonka a nutno říci, že na velmi profesionální
úrovni.
Domů mne vzal Petr Šimáček autem, jelikož zpět do Rumunska se mi už nechtělo. Když jsme však
projížďěli Moravskou Chrastovou, měl jsem pocit, že jsem se vrátil do Rumunska, neboť jsem
opět spatřil stroj na značení žluté kravincové čáry.
Hodnocení.
ozvučení
obecenstvo
setkání nesoutěžního typu
Sem není co dát.