Setkání v Bludově

Sedmý ročník

Právě jsem se vrátil z výše uvedené akce.
Poslyšte mé subjektivní hledisko, jak to probíhalo. Opět se losovalo o pořadí vystupujících hráčů, opět se hodnotilo za pomocí hlasování diváků.

Byl jsem součástí kolosálního, bratru tříčlenného hudebního souboru zvaného Vichr Orlických hor a "šťastná" ruka jednoho z mých kolegů (ještě si ho podám) nám vylosovala pořadí s číslem 6. Přiznám se, že jsem mu to zpočátku zcela neprozřetelně ani neměl za zlé. Jen že. Poněvadž jsme se dohodli na obvykle stupidním stejnokroji ze všech dvou, kterými disponujeme, šel jsem se převléknout do auta. V Bludově totiž není místnost na převlékání vystupujících pacientů. Krásně se mi to povedlo, byl jsem jako ze škatulky. Bohužel mi při tom uniklo, že klíč od auta, který se cítil být dotčený mým nezájmem se ráčil odporoučet kamsi za sedačku. Provedl jsem tedy důkladnou celní prohlídku svého vozu, leč bezúspěšně.
Když jsem začínal tušit, že je čas šťáru ukončit abych stihl vystoupení, přířítil se ke mě Jan Macháček (jeden ze spolupachatelů Vichru) a jaksi váhavě a opatrně se mě začal vyptávat, kde jsem byl, když mne vyvolával přes celý sál. Z dotazů nepřímo vyplynulo, že celé vystoupení odehráli sami. Toto sdělení mě povzbudilo k další činnosti, takže jsem se hezky zase převlékl do normálního oblečení v naději že najdu klíč.
Tato taktika se ukázala býti neúčinnou. Přesto se mi podařil husarský kousek v podobě nalezení klíče mezi sedačkou a opěradlem, takže jsem se mohl vrátit do sálu. Pochopitelně jsem se stal terčem různých narážek nejen ze strany konferenciérky

a této nové úlohy jsem se nezbavil do konce pořadu. Považoval jsem své vystoupení za ztracené, avšak paní Billová,

harmonikářka jejíž sebevědomí nebylo otřeseno potupnou celní prohlídkou (přijela vlakem) se za mne přimluvila u konferenciérky, takže byl vyslán posel, hlavní organizátor pan Vladimír Žváček s dotazem, zda bych vystoupil sólově jako poslední v pořadí. Tímto jí děkuji. Nějakým nedopatřením jsem na přání diváků dokonce jednu skladbu ještě přidával.

Po skončení oficiální části a vyhlášení vítězů nastala v Bludově obvyklá volná zábava, při které k tanci i poslechu hrál orchestr DH Bludověnka Holba Band.

Narozdíl od předešlých ročníků však nahoře za lodžiemi byla otevřena dost velká místnost pro pohoštění, která byla dostatečně vzdálená od hlavního sálu na to, abychom tam mohli hrát, aniž bychom rušili Bludověnku. Takže se tančilo jak dole, tak i nahoře bez. Teda ne bez, ale s děvčaty. Po půlnoci to Bludověnka zabalila a někteří hráči přišli nahoru, jeden dokonce s heligonkou a přidali se k nám. Kromě žesťových nástrojů se přirachtaly i různé vozembouchy. Doufáme jen, že nebyla narušena statika budovy, abychom za rok mohli přijet do stejného prostředí znovu.

Na závěr se ještě vrátím na samý začátek neboť za zmínku stojí toto: Vystoupení zahajuje DH Bludověnka Holba Band a jejich úvodní skladba byla ukázkou naprosto precizního hudebního vystoupení pod vedením dirigenta pana Vladimíra Žváčka. Potom následovalo na popud pořadatelů společné vystoupení všech harmonikářů a řízení tohoto sběrchestru se ujal jako obvykle pan Juránek, opravář harmonik z Koclířova. Nepleťte si prosím s Kocourkovem. Normálně se toto vystoupení na jiných setkáních odehrává až na konci, nevím proč v Bludově je tomu právě naopak, snad proto, aby obec dostála svému názvu. Hraje se vždy "Ta naše písnička česká" a většinou také "Zůstaň tu s námi". Pan Juránek se preventivně předem zamračil na neukázněný dav, který měl co chvíli začít řídit a jak už jsme zvyklí vyslal jasné signály, že nestrpí žádné tóny mimo rytmus. Nějakým nedopatřením si hráči tyto signály vzali až příliš k srdci a tudíž, když začal dirigovat, ozvaly se nástroje jen těch nejodvážnějších hráčů z celé bandy, nebo bendu či tak nějak. Celé vystoupení vyznělo v krásné poloticho, které by přehlušil leckterý osamělý hráč který se sólově projevil později. Na nějaké dojaté vstávání publika ze židlí jehož jsme často při této příležitosti svědky, nebylo ani pomyšlení. V podobném duchu se linula i jindy výrazně říznější druhá skladba v pořadí. Proč o tom píšu? Každé vystoupení je jiné, některé úspěšné, další až rozpačité jako právě zde. Všechno má také své příčiny. Vyhodnocení těchto příčin ponechám na zkušeném čtenáři.

Hodnocení:
Losování o pořadí účinkujících.
Azylová místnost.
Výrazné zlepšení ozvučení. Oproti minulým ročníkům již bez chyby.

Striktní dodržování pořadí bez ohledu na duševně zaostalejší jedince.
Hodnocení formou soutěže.

Šestý ročník

19.3.2005 jsme opět zavítali do Bludova. Ačkoli jsem zaznamenal další pokles počtu hráčů oproti minulým ročníkům, musím pochválit snahu pořadatelů, aby nám pobyt co nejvíce zpříjemnili. První cenu si zaslouženě odvezli zahraniční účastníci, sourozenci Patrik a Petra Kováčovi ze Staré Bystré.

Přemýšlím nad tím, co způsobuje trvalý úbytek účinkujících a napadají mne jen dva možné důvody. Jedním je organizační pojetí, které je pořádáno formou soutěže, přičemž se na základě dobře promyšleného hlasování diváků vyhodnocují jednotliví hráči a rozdělují se, byť poměrně spravedlivě na ty lepší a horší. Řada opravdu dobrých hráčů si uvědomila, že všichni nemohou být první a tak to zjednodušila svou absencí a snížila tak počet zklamaných závodníků.
Druhým důvodem je a není to nic nového, průběh po skončení oficiální části setkání. Hlavním pořadatelem je DH Bludověnka sponzorovaná pivovarem Holba. Jí jsme vlastně vděčni za to, že v Bludově se vůbec nějaké setkání pořádá. Poněvadž jde o dechovou kapelu, je logické, že si chtějí také na této akci zahrát a tak hrají k tanci a poslechu. V KD Bludov není žádná přípravná místnost pro hráče, místo za závěsem jeviště se za ní opravdu počítat nedá a tak se hráči nemají ani kam uchýlit, aby to alespoň v užším kruhu, když už ne na jevišti mohli rozbalit po svém aniž by rušili jiné vystoupení. Je pravda, že časový limit při soutěžním vystoupení byl prodloužen až na deset minut, ale když někdo jede na setkání desítky i stovky kilometrů, je to přece jen velmi málo. Minulý rok jsme s tím bojovali, letos jsme se raději sbalili krátce po skončení soutěže a jeli si zahrát do osvědčené domácí hospůdky.
Soutěžili i tak malí hráči, že je za jejich harmonikou nebylo skoro vidět.

Ozvučení akce nebylo ideální, ale bylo o mnoho lepší než minule, tedy před rokem.

Losování o pořadí účinkujících.

Málo harmonikářů.
Hodnocení formou soutěže.

Pátý ročník

Pátý ročník přehlídky harmonikářů Ády Rulíška se konal dne 20. března 2004 v Bludově u Šumperka. Pořadatelem byla DH Bludověnka Holba Band.

Tato kapela bezesporu prokázala vysokou profesní úroveň. Jak už to však bývá, pokusy o spojení srazu harmonikářů s vystupováním jakkoli dobré hudební skupiny jsou vždy nejen nošením dříví do lesa, ale hlavně mění celou podstatu klasického setkání na jakýsi hybrid, tedy něco mezi setkáním a koncertem konkrétní skupiny. Známe to například z Olešnice. Nejde ani tolik o oficiální část programu (každému harmonikáři byly povoleny maximálně dvě skladby), jako hlavně o to, k čemu logicky dojde po skončení této části, kdy začíná volná zábava.
Mnozí harmonikáři váží velmi dalekou cestu a za vlastní peníze, aby se mohli setkat se svými kamarády, zahrát si s nimi a vyměnit své zkušenosti. Nejde jen o to předvést se chvilku na podiu, počkat na vyhlášení výsledků soutěže a frčet zase domů. Když však jim je nekompromisně dáno najevo, že si smějí zahrát pro potěšení nejvýše o přestávkách a pouze mimo jeviště, nevyhnutelně drtivá většina odjede záhy po skončení oficiální části a to se také stalo. Všiml jsem si, že nepřijelo mnoho velmi dobrých hráčů, kteří se vloni zúčastnili a nevylučuji, že to mohlo být také z výše uvedeného důvodu.

Jeden z pořadatelů měl také drobné problémy s rezervacemi stolů, resp. s rádoby taktním projevem při jejich hájení, ale jinak je nutno ocenit výkon všech organizátorů i personálu, takže diváci a v ostatních ohledech i harmonikáři mohli být spokojeni.

Otázkou zůstává do jaké míry může být objektivní hodnocení diváka bez účasti odborné poroty a zda vůbec má smysl snažit se škatulkovat hráče mezi lepší a horší. Někteří vynikající hráči, tak jak je znám nepředvedli výkon, na který jsem u nich zvyklý a tak si nejsem jistý, zda svou roli při jejich vystoupení sehrála tréma, nebo zda volili na úkor atraktivnosti raději jednodušší skladby takříkajíc na jistotu. Mám raději uvolněnější atmosféru i když na své vlastní umístění si ani zdaleka nemohu stěžovat.

Zpěvačky kapely Bludověnka byly velmi sympatické a určitě nejen kvůli nim se rád podívám do Bludova příští rok zase.

Povedená chromatika jednoho z účastníků s rozšířenými basy.

domů